Reklama
 
Blog | Blog projektu FIND

Jak se dělá muzeum

Vydání uceleného Zemanova díla jsme nechápali jako podnikatelský záměr, ale kulturní a vzdělávací nezbytnost, která z nám nepochopitelných důvodů dosud nebyla realizována. Velmi brzy jsme objevili, že tím důvodem je složitá právní situace kolem autorských práv a copyrightu Zemanových filmů.

Ondřej Beránek (producent, Punk Film)

V dubnu letošního roku uplynulo 25 let od smrti režiséra a výtvarníka Karla Zemana, bezesporu jednoho z nejúspěšnějších a nejinspirativnějších českých umělců ve světovém kontextu. Od října 2012 je v Praze u Karlova mostu otevřeno Muzeum Karla Zemana. Autor článku je jedním z autorů a producentů muzea a prošel celou cestu od prvotního nápadu až po první otevření dveří muzea veřejnosti.

Zkušenost z oživování Zemanova odkazu zahrnuje složitosti a proměny právních norem vážících se k starší filmové produkci. Následující text se pokouší o jejich sumarizaci a ilustruje je na tomto konkrétním případu.

Reklama

Cimrman nasměroval Zemana

Za všechno, co nás přivedlo k ideji muzea, vlastně může Jára Cimrman. V době boomu „papírových“ DVD na trafikách jsme s kolegou Jakubem Fabelem (vlastníkem umělecké agentury Aura-Pont) vydali kolekci sedmi her divadla Járy Cimrmana. Díky tomuto fenoménu, díky distribučnímu spojení s deníkem MF Dnes a nastavení projektu, které měnilo tehdejší přístup deníku k vydávání DVD, se povedlo prodat 1,5 milionu kusů DVD za dva měsíce. Po úspěchu prodeje jsme hledali podobně atraktivní dílo, které ještě nebylo masově vydáno, a s překvapením jsme zjistili, že filmy Karla Zemana, filmy našeho dětství, se oficiálního vydání na DVD rovněž nikdy nedočkaly. Během tohoto projektu jsme se setkali s marketingovým ředitelem Mafra, který se po odchodu z vydavatelství stal členem našeho týmu.

Karel Zeman, umělec a vynálezce filmových triků

Objekt našeho zájmu, Karel Zeman, prožil strhující osobní i profesní život: Narodil se v roce 1910, v sedmnácti letech odešel na vlastní pěst studovat do Francie reklamní výtvarnictví. Živil se, jak mohl, dokonce i boxoval za peníze. Do Čech se vrátil kvůli vojně a vzal to pěkně oklikou, pěšky přes Maroko, Řecko a Jugoslávii. Už tehdy ho film fascinoval, ale nastoupil jako aranžér výloh v obchodním domě firmy Baťa v Brně. Zde ho při natáčení reportáže objevil režisér Klos a nabídl mu práci ve zlínských ateliérech. Přes Vánoční sen, Inspiraci a Pana Prokouka se Zeman dostal k trikové Cestě do pravěku, která se stala studnicí základních vědomostí o pravěku a evoluci pro mnohé generace. O tři roky později doslova obletělo svět jeho nejoceňovanější dílo, adaptace románu Julesa Verna Vynález zkázy. Výtvarná stylizace odpovídající dobovým rytinám verneovek a použití filmových triků spolu s tématem hrozby ničivé bomby byly pro diváky na celém světě něčím opravdu novým a přelomovým. Film byl promítán v 72 zemích světa, jenom v New Yorku byl uveden v 96 kinech současně. Z hlediska návštěvnosti a exploatace je Vynález zkázy nejúspěšnějším českým filmem všech dob. Mimo jiné získal také hlavní cenu na filmovém festivalu v rámci EXPO ´58 v Bruselu. V sedmdesátých letech se vrátil k animaci a vytvořil Příběhy tisíce a jedné noci, oblíbenou dětskou noční můru Čarodějova učně a poslední film, poctu českým pohádkám Pohádku o Honzíkovi a Mařence. Zemanovy filmy ovlivnily filmaře na celém světě. Terry Gilliam připouští, že se rozhodl natočit svoji verzi Barona Prášila, když viděl toho Zemanova a dokonce přiznává, že Zemanův je lepší. Tim Burton, když otvíral svoji výstavu v Praze, vzpomínal, že jako dítě viděl Cestu do pravěku a Barona Prášila a hlavně starý dokument ze šedesátých let The Magic World of Karel Zeman, který ho přivedl k pookénkové animaci. Zmínky o inspiraci najdeme i u Stevena Spielberga, George Lucase a Michela Gondryho.

Za vším hledej práva

Vydání uceleného Zemanova díla jsme nechápali jako podnikatelský záměr, ale kulturní a vzdělávací nezbytnost, která z nám nepochopitelných důvodů dosud nebyla realizována. Velmi brzy jsme objevili, že tím důvodem je složitá právní situace kolem autorských práv a copyrightu Zemanových filmů.

Zde je potřeba podívat se obecně na právní řešení filmů vzniklých v době zestátněné kinematografie, tedy v letech 1945–1990. Filmy vznikaly za peníze státu ve filmových studiích Barrandov a Gottwaldov, případně v Krátkém filmu nebo Studiu Bratři v triku. Funkce skutečného producenta, který na sebe naváže licence k užití filmů, neexistovala. Po roce 1990 bylo nutné vytvořit v novém tržním prostředí jakousi právní fikci k filmům vzniknuvším před nástupem soukromého producentství. Bylo rozhodnuto, že správu filmů a výkon práv výrobce budou za stát obhospodařovat dvě instituce – Národní filmový archiv a Ministerstvo kultury přes Státní fond kinematografie (dříve Státní fond ČR pro podporu a rozvoj české kinematografie). Rozhodujícím pro dělení filmů mezi tyto instituce se nakonec stal rok 1964. Filmy před tímto rokem dostal do správy NFA a filmy po roce 1964 Státní fond kinematografie. Práva výrobce jsou přitom u filmového díla uplatňována 50 let od prvního veřejného uvedení. Složitější je ale situace autorských práv. Současná právní úprava vychází z tzv. dualistické koncepce autorského práva, které chápe autorské právo jako souhrn dvou nezávislých kategorií práv osobnostních a majetkových. Práva osobnostní (morální) jsou spojena pouze s osobou autora a smrtí autora zanikají (např. právo osobovat si autorství, právo udělit svolení ke změně či zásahu do díla apod.).  Práva majetková jsou právy s ekonomickým významem (zejména právo dílo užít, resp. udělit svolení s jeho užitím). Majetková práva trvají (až na zákonem stanovené výjimky) po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. A tato majetková práva jsou předmětem dědictví.

Autorská práva u filmu jsou tedy chráněna a uplatňována 70 let po smrti posledního přeživšího autora. Autorem je myšlen režisér, autor scénáře, autor dialogů a hudební skladatel. Autor v rámci svých majetkových autorských práv dává souhlas s užitím díla a zároveň platí, že autor může dát licenci k užití pouze technicky známými způsoby šíření v době podpisu smlouvy. Z toho vychází, že u filmů vzniklých před rokem 1990 získal stát od autorů licence k šíření tehdejšími známými způsoby, tedy distribucí v kinech a televizích. U filmů z 80. let minulého století je tedy možné zvažovat nejmodernější tehdejší distribuční užití, šíření přes VHS kazety.

Jaká tedy byla konkrétní situace u filmů Karla Zemana před čtyřmi lety? Práva výrobce trvala u filmů vyrobených po roce 1960, netýkala se tedy například Cesty do pravěku a Vynálezu zkázy. U filmů do roku 1964 tak spravoval práva výrobce NFA a vykonával majetková autorská práva pro kino a televizní distribuci, u filmů po roce 1964 stejnou funkci zastával Státní fond kinematografie prostřednictvím firmy Ateliéry Bonton Zlín. Státní fond přes ABZ uzavřel dohodu s DILIA (agentura zastupující autory, často scenáristy, výtvarníky a kameramany), INTERGRAMEM (zastupuje práva výkonných umělců – ochrana 50 let od prvního uvedení) a OSA (zastupuje hudební skladatele) a obchodoval práva k filmům po roce 1964 jako komplexní – tedy autorská, výkonná a práva výrobce. Ne všichni autoři však byli těmito agenturami zastupováni, u takových byl navíc potřeba jejich souhlas s novým užitím.

A protože šíření filmů přes DVD nebylo v době produkce Zemanových filmů známé, bylo nutné pro tento druh distribuce získat dodatečné svolení autorů, popřípadě jejich dědiců. Praxe v devadesátých letech minulého století a prvním desetiletí 21. století byla taková, že pokud autoři a jejich dědicové neprojevili výslovný zájem rozhodovat, udělovali tento souhlas k šíření přímo NFA a Státní fond prostřednictvím ABZ. Tento pololegální stav samozřejmě přinesl i řadu problémů, konkrétně třeba při prvních pokusech o vydání filmů Karla Zemana. Titulem, který vyvolal zásadní spory, byla verneovka s trefným názvem Ukradená vzducholoď. Film byl vydán bez souhlasu dědiců, zastupovaných dcerou Ludmilou Zemanovou. Po jejich protestu musel být film stažen a vzájemné spory následně zablokovaly další snahy filmy opětovně distribuovat. Do práv výrobců ještě zasahovaly spory mezi státními institucemi a v té době již soukromou firmou Krátký film, která si uplatňuje nárok na copyright některých filmů před rokem 1990. K této komplikované situaci došlo nedůsledností a chybami v době privatizace. Barrandovské a gottwaldovské ateliéry byly zprivatizovány bez práv k filmovým dílům, a ta zůstala v nakládání státu. Krátký film byl chybně, jako jediné filmové studio, zprivatizován včetně práv k  tvorbě jeho státem vlastněného předchůdce. Majitelé Krátkého filmu čas od času uplatňují tato práva, a to vede k soudním sporům, které blokují nakládání s českými filmy.

V této situaci jsme se sešli s dcerou Karla Zemana Ludmilou. Paní Zemanová žije v Kanadě a je úspěšnou autorkou a výtvarnicí vlastních dětských knih. Představili jsme jí naši dosavadní práci, plán, jak vyřešit právní situaci filmů jejího otce, a projekt vydání filmů na DVD. Dohodli jsme se, že budeme o možnosti zemanovské DVD edice jednat s Ministerstvem kultury. Následně jsme uzavřeli smlouvu s dědici Karla Zemana o vydání sedmi filmů. Ludmila Zemanová nám také vyprávěla o úspěchu výstavy o jejím otci v Japonsku. Uvědomili jsme si, že světový význam Karla Zemana není u nás dostatečně vnímán ‒ a tehdy nás poprvé napadlo postavit tomuto tvůrci trvalé české muzeum.

Jde film vystavit v muzeu?

Původním záměrem bylo vydat do jednoho roku DVD s filmy a zisk projektu investovat do vybudování Muzea Karla Zemana. Jednání s Ministerstvem kultury a NFA však trvalo déle, než jsme si dokázali představit, mimo jiné i vlivem pomalých reakcí a výměn ministrů (každý nový ministr se půl roku seznamoval s obsahem jednání, mezitím nebyl nikdo kompetentní schopen rozhodovat). Nakonec jednání se státními institucemi trvalo tři roky. Za tu dobu se změnil trh s DVD a náklady i prodeje jednotlivých titulů spadly na desetinu. Uvědomili jsme si, že pokud budeme čekat na vydání filmů, muzeum nikdy nevznikne. Ve chvíli, kdy nás oslovili majitelé Saského dvora ‒ malého náměstíčka s krámky pod Karlovým mostem na Malé Straně ‒, abychom tento prostor kreativně zpracovali a využili, rozhodli jsme se je upravit a vybudovat tam bez dalšího zdržování muzeum. Právní jednání o vydání filmů jsme rozšířili i na smlouvání licencí nutných pro provoz muzea.

V lednu 2012 jsme začali připravovat koncept muzea. Hledali jsme cestu, jak vůbec filmové dílo vystavovat. Nejdříve jsme během dvou měsíců několikrát zhlédli všechny filmy Karla Zemana a dlouhé hodiny strávili na Skypu s Ludmilou Zemanovou a povídali si o jejím otci, jeho životě a práci. Ludmila se od dětství účastnila natáčení a od 70. let byla spoluvýtvarnicí Zemanových filmů. Detailně jsme s ní a se specialistou na filmové triky Borisem Masníkem rozebírali Zemanovy jednotlivé trikové postupy. V České televizi jsme objevili archivní materiály a rozhovory. Všechny informace jsme do sebe nasáli a potom si sedli nad bílý čtverečkovaný papír. Do něj jsme zakreslili půdorys prostor budoucího muzea a začali si představovat, co a kde by mohlo být. To byla radostná a kreativní práce, vytvářeli jsme si prostor naší fantazie spojený s geniální představivostí Karla Zemana. Provedli jsme rešerši různých filmových muzeí ve světě, osobně jsem byl v National Media Museum v Bradfordu ve Velké Británii, kde mne nejvíce zaujala možnost zkoušet si filmové postupy na vlastní kůži. Uvědomovali jsme si, že dílo Karla Zemana se svojí hravostí a vizionářstvím vybízí k prezentaci, která musí být originální a co nejvíce interaktivní. Zároveň jsme se potkali i s odborníky na audiovizuální prezentaci, kteří nás chtěli směřovat k celkovému digitálnímu řízení projektu. Zde jsme šli nakonec jinou cestou, a to ze dvou důvodů. Za prvé nás lákalo dílo Karla Zemana, které celé vzniklo před dobou počítačů, ukázat co nejvíce analogově a nepřebít uměleckou hodnotu díla digitálními efekty prezentace a[PS1]  za druhé i finanční náklady komplexních digitálních řešení.

Našli jsme tři základní roviny, jak chceme jeho dílo představit – filmem, textem a hravou interaktivní částí. Celé muzeum funguje jako bludiště, které je chronologickým průhledem životem a dílem Karla Zemana. Do půdorysu jsme zakreslovali stále více konkrétních detailů a vytvořili jsme prezentaci projektu s popisem expozice. Důkladná příprava a práce na konceptu se vyplatila. Koncept se stal scénářem a manuálem pro celou stavbu muzea a nakonec se 90 % původního návrhu stalo skutečností.

Muzeum je unikátní svým hravým pojetím – nabízí možnost zapojit se a vyzkoušet si na vlastních fotoaparátech a videokamerách trikové postupy, které Karel Zeman ve svých filmech používal. Jednotlivé místnosti jsou upraveny ve výtvarném stylu filmů Karla Zemana a jsou koncipovány jako filmové scény a malé ateliéry, kterými návštěvníci procházejí a můžou se v nich – přímo mezi kulisami – natáčet a fotit v akci. Vznesou se na létajícím stroji, projdou se po měsíci Barona Prášila nebo ovládají ponorku z Vynálezu zkázy.

Současně expozice poskytuje i odborné informace a vysvětluje trikové postupy z doby bez počítačů. Natočili jsme rozhovory s rodinou a spolupracovníky a sestříhali krátké dokumenty, které postupně vysvětlují důvody a způsoby vzniku jednotlivých filmů. Na počítačích jsme vytvořili 3D modely trikových scén a odhalujeme jejich principy. Muzeum vystavuje také originální loutky a kostýmy, dosud nepublikované fotografie a další dokumentární materiály. V rámci aktivit muzea probíhají workshopy animace, výstavy scénických triků a projekce filmů. Dlouhodobě se má muzeum stát institucí uchovávající a propagující odkaz režiséra a výtvarníka Karla Zemana s širokou nabídkou aktivit pro laickou i odbornou veřejnost. Připravuje se celovečerní dokument, výpravná monografie, putovní výstava a pracujeme na úplném restaurování tří Zemanových filmů.

Právní realita

Jak nakonec dopadlo celé právní řešení? Ve spolupráci s Petrem Ostrouchovem jsme po třech letech podepsali smlouvy s ministerstvem a NFA, jejichž obsah byl stejný, jaký jsme navrhovali již při prvních jednáních. Filmy vyšly poprvé na DVD tři měsíce po otevření muzea, kvůli všem průtahům bohužel v mnohem menším nákladu než jsme plánovali v roce 2010 a s minimálním ziskem. Muzeum tedy vzniklo na základě investice našich firem bez jediné dotace. Na projektu se podílely společnost C&COM Advertising jako vlastník agentury Aura-Pont, Punk Film působící v oblasti audiovizuální produkce a Zemanova rodina. Povedlo se zastřešit právní situaci kolem Zemanových filmů. Autorská práva spravuje Aura-Pont s dědici, DILIA za ostatní autory a OSA za hudební skladatele. U filmů, kde ještě trvá ochrana práv výrobce, spravuje autorská práva kromě práv Karla Zemana a práva výkonných umělců Státní fond kinematografie. Původní materiály jsou v držení NFA. Muzeum je schopné efektivně jednat se všemi institucemi, a díky tomu se povedlo vydat také reprezentativní Blu-ray disk s třemi filmy. Všechny tituly na DVD jsou postupně vydávány i ve Francii, kde byl dokonce Vynález zkázy znovuuveden v kinech.

Bohužel situace kolem filmů Karla Zemana není ojedinělá. Ukazuje se, že státní instituce nejsou schopny samy zajistit efektivní nakládání s filmy z minulého století, které lze považovat za opravdové národní bohatství.

 

Ondřej Beránek

Ondřej Beránek je filmovým producentem a spolumajitelem společnosti Punk Film. Vystudoval FAMU, obor produkce. Během své praxe mimo jiné vedl nebo se podílel na producentských projektech: filmové dokumenty Půl čtvrté (rež. Tomáš Hodan), Cyril a Metoděj, František z Assisi (rež. Otakáro Schmidt), koprodukční filmy Rockstar (bollywoodský blockbuster), společenský projekt Paměť národa – My jsme to nevzdali (Post Bellum), vydání DVD edice Járy Cimrmana a DVD edice Karla Zemana. Připravuje dokument o Karlu Zemanovi a je spoluautorem expozice Muzea Karla Zemana.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama